Zase Slunce

Jako první věc vám musím sdělit, že Webnode jsou trochu prevíti, takže pokud vaše webový stránky navštěvuje víc než pět lidí, máte natolik zvýšený přenos dat, že si musíte zaplatit prémium verzi. Tudíž jsem zalepila 1700,-Kč, abych si vám tady mohla zvesela vypisovat. Doufám, že si toho ceníte.

Taky to zkusím trochu veseleji, abych vyrovnala minulý ponurý příspěvek.

Máma namyslela na poslední týden propracovaný jídelníček, takže jsme spolu jely nakoupit do velkého obchoďáku. Kolem zastávky procházel takový relativně mladý pobuda se psem. Házel něco do odpadkového koše a nadával si pod fousy. Bylo z toho rozumět jediné slovo. Kurva. Máma se opovržlivě otočila a říká: “To bude beztak nějakej Rus.” Já jsem tipovala podle přízvuku, že to bude spíš Polák. Pobuda nás španělsky pozdravil a odcházel pryč. Měla jsem půjčený Markův batoh, kam si nalepil českou vlajku. Pobuda si toho očividně všiml a začal na nás vesele volat: “Jé, česká vlajka, to jsou Češi. Na dovolené? Nemáte euro na pivo? Nebudu vám lhát, že je to na chleba, že.” Pobavilo mě to natolik, že jsem mu to euro zvesela předala.

Když mi jeden den už bylo konečně lépe, jako darem mi bylo naděleno čisté a klidné moře, tak jsem toho využila a dala si pořádnou koupačku. Na pláži vedle nás byl pár našeho věku s asi ročním dítkem. Paní se spokojeně povalovala na dece a sem tam udělala nějakou bábovičku. Zato pán to vzal od podlahy a s dětským kyblíkem vykopal v písku takovou díru, že by se v ní mohly schovat tři dospělé osoby a pět dětí. Bylo to neuvěřitelné. Dole je fotka, bohužel trochu horší kvality. Snažila jsem se být nenápadná, a tak jsem to vyfotila jen tak letmo. Pán na ní není vidět, protože je dole v díře a snaží se prokutat do Austrálie. Každopádně pro představu to snad stačí.

Jinak písek je kapitola sama o sobě. Je všude. Nechápu, že jim tu fungují odpady. Když se jdeme s dětmi vykoupat, ze sprchového koutu se stane pískoviště. Mají ho ve vlasech, v uších, v zadku. Tonda už ho snědl tak půl tuny a vypadá, že mu snad i chutná.

S Marou jsme si vyrazili na randíčko do místní restaurace. Objednali jsme vysoce doporučované plněné cuketové květy, jednu místní obří krevetu na ochutnání a já jsem si dala tresku s ratatouille. Jako předkrm tu tradičně nabízí čerstvý chleba s česnekovým dipem a rajčaty. Donesli nám dvě velké housky a dipy. Snažila jsem se nás krotit, abychom se nezacpávali chlebem a pak se do nás všechno to jídlo vešlo. Jenže housky byly tak dobré, že se nám to nepodařilo a skoro všechno jsme snědli. Když Markovi přinesli plněné cuketové květy (dole na fotce), oba jsme pochopili, že jsme měli ten chleba radši dojíst úplně všechen. Viděla jsem i Markův letmý pohyb ruky, kdy zvažoval, že vezme zbytek toho chleba odcházející servírce z ruky. Nakonec od toho upustil s rozhodnutím, že mu dám půlku své tresky. I když jídlo bylo spíše v ochutnávkovém množství, musím nechat, že vše bylo moc dobré. Když se k tomu přičte výhled na moře a čas bez dětí, byl to exkluzivní večer.

Čenda začíná mít překvapivé dotazy. Jeho oblíbenou otázkou posledních dní, kterou nedokážu nikterak rozumně zodpovědět je: “Proč běží čas?”

A včera, když jsme tu jedli kuřecí maso, se mě zeptal, jestli by nebylo lepší to kuře nechat žít. No, dobrá otázka. Jak to tak vypadá, budu se muset porozhlédnout po nějakých vegetariánských receptech.

Když jsem u těch receptů, máma nám tady náramně vyvařuje. Dole je fotka tortilly plněné zeleninou a ačkoliv to nemusí vypadat jako kdoví co, byla to velká dobrota. Až odjede, můj život bude o dost těžší. Pokud jste uvažovali nad dovolenou s babičkou, tak doporučuji. Sice nás trochu zlobí s tím množstvím sladkého, co láduje do dětí, ale to je asi u babiček normální.

Počasí máme super. Ráno sice bývá trochu chladněji, ale celé dny máme azuro a teplo. Mara se nikdy nemaže, už má obličej v odstínu mléčné čokolády a ptal se mě, jaktože já jsem pořád tak bílá. Je to proto, že nechci vypadat jak Mara ala sběrač bavlny a hodlám si udržet svoji aristokratickou bílou pleť. (Pravda je taková, že můj obličej se nekamarádí se sluncem a pokud se třikrát denně nenamažu padesátkou, mám obličej flekatý jak dalmatin).

Zítra si půjčujeme na zbytek pobytu auto, tak se těším, až si tu trochu rozšíříme obzory.