Hrad a tepláky

Tak máme za sebou první týden. Počasí tu opravdu není nic moc. Jedno odpoledne jsme s dětmi strávili v obchoďáku, další v mořském světě a v neděli vyjeli na výlet.

Ráno bylo pěkně i tady v Las Palmas, tak nám to zvedlo náladu. Nasedli jsme do auta a vyrazili do vnitrozemí do města Teror, kde jsou v neděli tradiční trhy. Už z dálky jsme viděli hrozivý šedý mrak snášející se nad tímto horským městem. Po příjezdu jsme oblékli všechno oblečení, které s sebou máme a vyrazili do centra. Asi po půl hodině procházení obchodů a nekonečného Čeňkova fňukání se spustil šílený liják. Seděli jsme venku na zahrádce v jedné sympatické místní kavárně, kde mi fajnová babička poradila, že si mám dát cortado pequeňo, což je jejich místní způsob přípravy kávy. Kafe bylo pro mámu a ta si ho velmi pochvalovala. To byla asi nejsvětlejší chvilka z celého dopoledne, protože pak už jen šíleně pršelo. Jako musím říct, že i minule, když jsme tu byli, chlapečci dost otravovali, ale jelikož svítilo slunce, bylo teplo, já mohla v tu dobu ještě jíst, co jsem chtěla a tedy i ochutnat vše na trzích, tak se tato drobná neduha dala nějak přežít. Každopádně při této návštěvě, kdy jsem byla promočená, zmrzlá, hladová a ještě poslouchala, že si Čeněk nutně potřebuje koupit pistoli nebo pokladničku (kterou už si koupil před dvěma dny, ale neměl ji s sebou) , zvládala jsem to o poznání méně mile.

Radši jsme to otočili a vyrazili zpět do auta, kde jsme po pár minutách rozmrzli a vyjeli na jih do města Mogán. Kupodivu bylo na jihu opravdu o dost tepleji než v Las Palmas a konečně jsme si užili pláž a slunce. Kluci celou dobu blbli v písku a hráli si.

Mara se pustil do stavění hradu z písku. Tak se do toho zabral, že když už ho měl skoro hotový a Tonda mu chtěl “pomoci”, Mara ho odžduchnul pryč. Ano, to udělal. Prostě mu žádný děcko, ani to jeho, nebude šahat na jeho hrad, že jo.

I v Mogánu malinko foukalo, tudíž jsme podcenili sílu slunce a všichni se zlehka spálili, já i přes ochranný faktor 50, což je co říct.

Poslední zastávka byla již jednou navštívený kaňon, ale líbil se nám natolik, abychom tam zajeli ještě jednou. Tonda si odřel nohu na nártu a odmítal chodit v botech, takže Mara ho nesl celou dobu na zádech. Hrdinně to zvládl a ani nepípnul. To byl asi revanš za to odžduchnutí od hradu.

Marek nám dvěma v Las Palmas domluvil sdílenou kancelář, takže tam dopoledne chodíme pracovat. Valná většina příchozích jsou Němci, dál pak pár Španělů, Italů a Angličanů. Jde tam jasně vidět pracovní morálka. Ráno jsou první nastoupení Němci a Češi, hodinu a půl po nich zbytek Evropy.

Dnes jsme byli v papouščím parku asi čtvrt hodiny cesty autobusem od našeho apartmánu. Chlapečci si s sebou vzali velké lepící pásky a jako chudé děti z východní Evropy si s nimi v parku kutáleli. Zabavilo je to na opravdu dlouhou dobu, takže mi bylo dosti jedno, jak to vypadá před ostatními rodiči. Stejně jako Čendovy roztrhané tepláky. To dítě umí prodřít kolena po dvou nošeních a za týden tady dokázal vyrobit díry na kolenou u dalších dvou tepláků. Tak holt vypadá jak ze sirotčince. Mu to nevadí, mně taky ne, jen babi je ze staré školy a těžce to nese.