Už se nám to krátí

Nějak moc rychle to uteklo a ani trošku mi nepřijde, že jsme tu byli tři týdny. Poslední dny jsme si užívali pláž a slunce. Já už ani nechodila do kanceláře, ale byla jsem s chlapečkama nebo využila poslední možnosti nákupů.

Kluky jsme tu nechali znova ostříhat, protože pánské kadeřnictví je tu na každém rohu, chtějí za to rozumné peníze a na rozdíl od brněnských dětských kadeřnic jejich střih je kvalitní a každý vlas má svoje místo. Naposledy Čendu jedna kadeřnice v Brně tak opižlala, že to děda nevydržel a jal se mu to sám zarovnávat. Tak špatné to bylo.

Naši kamarádi z Čech bydlí v Las Palmas vedle ateliéru českého malíře Jiřího Dokoupila. Jeden den jsme na pláži probírali, že potřebuje pomoc s obrazem a jestli nemám čas. Dobrovolně jsem se přihlásila a skončilo to tak, že jsem mu tři dny pomáhala v ateliéru. Byl to velmi inspirující zážitek. Na rozloučenou mi dal zadání na tvorbu, ať mu to potom pošlu. Tak kdo ví, třeba ze mě bude česká Frida.

Naše ubytování mě znovu přesvědčilo o tom, že nesnáším holuby. Každé ráno nám kolem šesté začal ve světlíku velmi urputně vrkat holub a zvládal to desítky minut v kuse, takže mé první ranní myšlenky vedly k tomu, jak ho snadno a efektivně eliminovat, což však zůstalo po celou dobu pobytu jen ve fázi příprav v mé hlavě. Měl štěstí.

I když tu tentokrát nebylo takové teplo jako minule, shodli jsme se na tom, že Las Palmas je naše srdcovka. Tak třeba zase na podzim….