Tenerife a Vánoce

Po třech měsících jsem vstala z popela a rozhodla se, že napravím své hříchy a napíšu vám tady pár vět o našich dobrodružstvích.

Na začátku prosince nám Mara naplánoval výlet na Tenerife. Byli jsme tam sice už loni, ale byla to taková shit show – celou dobu nám pršelo a obě děti byly nemocné – že jsme se rozhodli tento výlet zopakovat. Abychom se vyhnuli problému s nemocnými dětmi, rozhodli jsme se to elegantně vyřešit: nechat je doma a jet sami.

Bohužel co čert nechtěl, onemocněla jsem já těsně před cestou (holt to bude muset příští rok Mara taky elegantně vyřešit a jet sám). Já se však rozhodla, že mě nemoc nemůže zastavit, a vyrazila vzhůru dobrodružství vybavena odvahou, aspirinem a kafem.

Letěli jsme takovým menším vrtulákem, kde mohou letušky dělat jen ženy do 165 cm, jinak by se bouchaly do hlavy o prostory pro zavazadla. Celý let trvá půl hodiny. Jen vzlétnete a hned začnete přistávat. Myslím, že by klidně mohli ušetřit náklady na palivo a odlehčit životnímu prostředí, kdyby na letišti vyrobili velký prak a vystřelovali kluzáky. V letadle jsme dostali vodu, vlhčený ubrousek a sušenku. Člověk je už tak zvyklý na Ryanair, že když pak u jiné společnosti dostane sušenku, cítí se, jako kdyby letěl první třídou.

Marek mi chtěl udělat radost a naplánoval to opravdu krásně. Po příletu našel vyhlášenou kavárnu, kam jsme zašli na kafe a brunch. Po dobrém jídle jsme zamířili na Teide, nejvyšší horu Španělska. Lístky na lanovku jsou často vyprodané a kupují se dlouho dopředu. Nahoře jsme si obešli krátkou trasu, nasáli trochu syrovodíku a vydali se dolů. Je to jedno z největších turistických lákadel, ale z mého pohledu – pokud toto místo vynecháte, o nic moc nepřijdete.

Odpoledne jsme se přesunuli na hotel na jihozápad ostrova do města Puerto de Santiago. Toto místo je známé svými obřími útesy, které padají kolmo do Atlantiku. Jmenují se Los Gigantes. S výhledem na tyhle čedičové skály jsme si dali na večeři paellu a užívali si krásný výhled a romantiku

Další den ráno jsme zajeli na místní vyhlídku, abychom si Los Gigantes pořádně nacítili, a pak jsme pokračovali směrem na sever, víc do centra ostrova, užít si pořádně zelenou přírodu, protože ta zelená nám tu přece jen trochu chybí. Prošli jsme se lesem, který mi připadal přece jen trochu rozmanitější než na Gran Canarii.

Po cestě směrem na hotel měl pro mě Marek naplánované překvapení. Vzal mě do specializovaného obchodu Tenerife Perla. Je to obří klenotnictví, kde pracují s perlami všeho druhu. Mohla jsem si vybrat dárek pod stromeček. Myslím, že se trochu potil, když jsem pokukovala u regálů s cenovkami kolem 1000 €, ale nakonec jsem zdaleka nebyla tak náročná a vybrala si stříbrný náhrdelník s narůžovělou perlou.

Na severu jsme dorazili do malého soukromého resortu na skále u moře, kde to vypadalo naprosto božsky. Měli jsme krásný apartmán s výhledem na moře. Dali jsme si drink a koukali na pohádkový západ slunce nad oceánem. Bylo to vážně jak z romantického filmu.
Na večeři jsem měla pečený lilek, což nezní moc zajímavě, ale bylo to jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy měla. Chtěla jsem toho kuchaře unést, zavřít ho do sklepa a nutit ho vařit mi tohle jídlo do konce mého života.

Výlet to byl skvělý. Bohužel můj žaludek neustál ty aspiriny, kafíčka a další neřesti, které jsou pro něj tím nejhorším možným nepřítelem, a vytrestal mě těžkou gastritidou. Jestli to stálo za to, se mi těžko soudí, ale bylo to moc fajn.

Čenda nám tu oslavil sedmé narozeniny. Kvůli počasí jsme museli přesunout oslavu k nám do bytu. Měli jsme domluveného klauna, který měl velmi ztížené podmínky – musel všechny svoje věci nacpat do obýváku a dělat show pro osm dětí na pár metrech. Řeknu vám, že jezdit na jednokolce a u toho žonglovat v limitované výšce 2,6 m není žádná sranda. A vůbec to není sranda, když kolem vás běhá osm neposlušných mláďat, která nevydrží deset minut sedět v klidu na gauči. No, měl to fakt odedřené, chudák. Každopádně děti si to užily. Meda to měla i s přespávačkou a další den jsem pořádala olympiádu a zdobení perníků. Za to mám kladné rodičovské body. 🙂

V druhé půlce prosince jsme letěli na pár týdnů do Čech, aby si děti mohly užít Ježíška a prarodiče si mohli užít ty dva satany. Celé nám to však přišlo takové hodně narychlo. Nachystat Vánoce, uklidit Vánoce a šmitec.

Na Silvestra jsme jeli na Šumavu, kde jsme si pronajali chatu s Marovými kamarády a mohli se potkat i s Markovou mámou. Kluky jsme poprvé postavili na lyže. Bylo to moc fajn, protože postavení na lyže vypadalo tak, že jsme je dali do lyžařské školky a šli si dát na svahu bombardino.

Čendovi to moc šlo. Dostal trenéra, který se s ním vůbec nemazal. Druhý den už Čenda sám sjížděl kopeček jak bůh. Myslím si, že za dva týdny by ho tenhle týpek připravil na olympijské hry.

A na začátku ledna tradá zpátky do tepla.