muzeum

Vedro neustává. Přes den se to dá, ale ty noci jsou náročné a velmi se to odráží na kvalitě našeho spánku. Odráží se to až do takové míry, že když jsem se o půl čtvrté ráno probudila, zjistila jsem, že Marek tu není. Šel do kanceláře. Tvrdil mi, že šel pracovat, protože nemohl spát, ale beztak si tam šel zapnout klimatizaci a lehnout si na zem. Po cestě potkal ten záhadný stroj, který urovnává písek, aby byl ráno jako manšestr. Jak se ukázalo (máte ho dole na fotce), zas tak záhadný není.

Kluci byli s Markem v místním muzeu a byli nadšení. Mohli si vyzkoušet spoustu věcí včetně virtuální reality. Já jsem byla taky nadšená, protože jsem šla sama na pláž a hodinu se jen válela a četla si. Ideální čas jít na pláž je tak pátá/šestá večer, jinak tam člověk shoří.

Nyní se toho zas tak moc neděje. Tonda měl jeden den teplotu. Nevíme, jestli to byl úpal nebo nějaká rychlá viróza, ale radši jsme ho šetřili a byli doma. Když přišel Marek z práce, vzala jsem Čendu ven, že si uděláme pohodu jen my dva……nebyla to moc pohoda. To dítě nechtělo absolutně nic dělat. Chceš jít do vody? Chceš postavit hrad? Chceš jít na hřiště? NE!

Nakonec jsem to vzdala a šla jsem s ním do hospody, dát si Radler . Když jsme zjistili, že nemají ani Radler ani jablečný džus, rozbrečel se tak moc, že jsme museli jít do jiné restaurace. Tam nám namíchali nealko pivo s citronovou Fantou a to fungovalo dobře. Já si dala naprosto skvělý salát, Čeněk dostal telefon a oba jsme byli spokojení. Kecám. Čeněk neustále dával nohy na stůl, něco se mu nelíbilo a něco potřeboval. Holt není každý den posvícení. Za normálních okolností je to tu ale pořád baví. Písek je taková vděčná zábava. A tady je ho naštěstí opravdu hodně.