První výlet

Rozhodli jsme se půjčit si auto a vyrazit na jednodenní výlet po ostrově. První zastávka byl výšlap na kopec v horách asi hodinu cesty do středu ostrova. Jeli jsme po úzkých, horských silnicích. Jedna serpentýna za druhou. Všem kromě Marka bylo špatně. Byl to docela krpál a ze začátku jsem se bála, že to kluci nevyjdou. Chlapci mě ale překvapili a šli bez větších potíží. Tonda to odšlapal lépe než kdejaký německý důchodce. Cesta zpět už byla náročnější a ke konci už jsme oba chlapečky nesli. Dali si hodinku spánku po cestě na oběd a banánovou plantáž.

Na obědě jsme zjistili, že nestíháme poslední prohlídku plantáže v angličtině na ten den, a ve španělštině nám to přišlo zbytečné, tak jsme zajeli na místní pláž, která má krásné přírodní bazény na koupání a všude okolo běhá spousta krabů. Klukům se tam moc líbilo. Jejich největší zábava byla na odhalených skalkách sbírat mořské šneky. Mně se na té zábavě líbilo, že si můžu v klidu sedět a neběhat za nimi.

Poslední zastávka byl Lidl. Chtěli jsme využít možnosti odvézt si nákup až domů a taky vyzkoušet jiný obchod a jiný sortiment než doposud. Mara odjel s klukama na hřiště a já si namazala pod kolenama a šla nakupovat. Strávila jsem tam víc než hodinu a vykoupila půlku Lidlu. Po příjezdu na apartmán musel Marek jít ještě vrátit auto a já vybalit nákup a uspat chlapečky. Myslela jsem si, že hned odpadnou, ale děcka mají prostě nekonečný množství energie….na rozdíl ode mě.

Každopádně já vím, proč jsem ten den moc energie neměla. V pět ráno některému ze sousedů začal zvonit budík. Vlastně nezvonil, jen vibroval, ale bylo to dosti slyšet. Zavibroval více než 40x než ho dotyčný vypnul. To by se dalo zvládnout, kdyby to za pět minut nezačalo znovu. A pak znovu. Po čase to vypínal už asi po necelých třiceti zavibrováních. Trvalo to čtyřicet pět minut. ČTYŘICET PĚT MINUT!!! Poslední dvě až tři zvonění to vypínal už po třech až čtyřech zavibrováních. Měla jsem neuvěřitelné nervy. Chtěla jsem mlátit do stěn a španělsky křičet, ať to vypne nebo ho přijdu probudit já. Chtěla jsem ho ubít jeho vlastním telefonem. Nic takového jsem nikdy nezažila, a to jsem se z jednoho spolubydlení v Praze kvůli zvonění budíku jedné ze spolubydlících odstěhovala. Snad se to nebude opakovat…pro jeho vlastní dobro.