Výlet na Jih

Tak se zadařilo a vyrazili jsme na jih ostrova. První den jsme zamířili do městečka Teror, které se nachází ve středu ostrova. V neděli v něm bývají trhy posázené přes celé centrum města. Přijeli jsme v deset ráno a měli jsme pomalu problém zaparkovat. Mara mě donutil se španělsky zeptat hlídače parkoviště, proč na něm nemůžeme zaparkovat. Otázku jsme zvládla, ale z odpovědi jsem nechytla nic, tak jsem se dál tupě ptala kam jet jinam a pak proč nás nepustí na to parkoviště, když z něj zrovna odjelo auto. Kluk to vzdal a řekl si, že než se handrkovat s buchtou, co umí španělsky tři věty, to nás tam radši nechá zaparkovat. Tak to bylo snadný.

Teror je opravdu nádherné město. Je obklopeno vysokými zelenými kopci, posazený do krásné přírody a na hlavním náměstí je veliký strom, který zajišťuje příjemný stín. A co je naprosto nejlepší na celém městě je, že v centru jim běhají divoké slepice. Při tomto zjištění jsem naprosto rozkvetla a do Teroru se zamilovala. Odjížděli jsme půl hodiny po poledni a to už byla celá silnice do města ucpaná auty a centrum přeplněné. Takže pokud byste plánovali cestu, určitě jeďte dopoledne, ale ne hned na devátou, kdy trhy otvírají, protože i v deset některé stánky teprve vybalovaly.

Na spací pauzu jsme vyjeli dál na jih do Maspalomas. Toto místo je velmi, velmi turistické. Po příjezdu chlapci ještě spali, tak mě Marek vysadil u pláže, ať se mrknu po okolí, že bude pomalu projíždět okolo, aby kluci spali alespoň hodinu. Koukla jsem na pláž a prošla pár stánků se vším možným. Po půlhodině jsem pochopila, že Maspalomas je centrem německých důchodců a homosexuálů. Nechápejte mě špatně, teplíky miluju a proti důchodcům jakékoliv národnosti taky nic nemám, jen mi bylo jasné, že tady úplně nezapadneme. Po cestě na hotel na mě obdivně zapískal jeden černoch. Překvapeně jsem se otočila, abych se ujistila, že to bylo na mě, protože mi přijde, že už nejsem ve věku (a taky ve tvaru), aby na mě někdo pískal, ale jelikož věkový průměr žen v blízkém okolí byl 57 let, uvědomila jsem si, že zrovna tady jsem hodně libová kost.

Ačkoliv jsme byli na docela pěkném ubytování, Marek mě upozornil, že v recenzích objevil nepříjemnou informaci o přítomnosti švábů v koupelnách. Jsem ráda, že mi tuto informaci sdělil dopředu, takže nejen, že jsem se ho v noci nelekla, když se tam opravdu objevil, ale nakonec jsem byla ještě mile překvapená, že byl jen jeden a že to byl ten menší druh, co má jen dva centimetry. Jak málo stačí ke štěstí, co? 😀

Odpoledne jsme blbnuli v bazénu a večer vyrazili na písečné duny. Je to krásné místo, kvůli kterému jsme do Maspalomas vyjeli. Dostali jsme doporučení od kamarádů, abychom se na ně zajeli podívat, a pokud možno je viděli při východu slunce. My jsme začali západem. Kluci byli nadšení a asi hodinu blbnuli na dunách, váleli sudy, skákali dolů a vybíhali nahoru. Přímo vedle nás bylo přistávací místo parašutistů, takže jsme je viděli z pár metrů dokonalou technikou přistát do písku.

Po západu slunce jsme se šli navečeřet. Marek byl hodně nesvůj z toho, že všichni Němci okolo byli velmi družní s našimi dětmi. Dělali na ně cukrbliky, usmívali se na ně a komentovali, co zrovna kluci dělali. Mě to přišlo rozhodně sympatičtější, než kdyby na nás házely otrávené pohledy, že je naše děti ruší při jídle.

Další den, po ne zrovna kvalitním spánku, jsme se hecli, vstali brzo a vydali se na duny na východ slunce. Byla to dechberoucí nádhera. Doporučuji naprosto všem, pokud se do těchto končin někdy plánujete vydat. Široko daleko téměř nikdo nebyl a už asi půl hodiny před samotných východem slunce byla obloha v nádherných barvách. Krása. Kluci mé nadšení zas až tak nesdíleli, ale jelikož už je dobře znám, vzala jsem s sebou spoustu jídla, takže byli spokojení.

Poté, co jsme si dosyta užili tento famózní zážitek, jsme popojeli směrem na východ do města Puerto de Mogán. Je to přístavní městečko s velmi malebným, historickým centrem a hezkou městkou pláží. Prošli jsme si pár velmi fotogenických uliček, dali si zmrzlinu a vyrazili na pláž. Bylo kolem jedenácté a před pláží u mostu jsme potkali dva německé anděly. Byl to postarší pár se sbalenými kufry, kteří se před svým odjezdem snažil udat slunečník. My jsme si ho vzali a já jim opakovaně v duchu velmi děkovala, protože na pláži bylo takové vedro, že bez něj bychom odjížděli spálení a s úpalem. Pláž v Mogánu je obehnaná umělými valy kvůli vlnám, takže voda byla klidná a teplá, což bylo pro chlapečky super, ale celkově to na mě působilo takovým více bazénovým nežli mořským stylem.

Odpoledne jsme chtěli dojet na jedno šnorchlovací místo, ale už byla docela zima, tak jsme to přehodnotili a stavili se v jednom obchodním centru, kde je velký dětský zábavní park. Kluci byli nadšení a my jsme si s Markem na střídačku obešli pár obchodů. Já si nic nepořídila (což je nezvyklé), ale Marek slavil úspěch a koupil si super trenky.

Domů jsme přijeli kolem osmé pekelně unavení, ale výlet to byl na jedničku.