Hasta luego

Poslední týden jsme trávili spoustu času na pláži. Chtěli jsme si ji co nejvíc užít a načerpat slunce na dlouhou zimu v ČR.

Rozdali jsme kamarádům věci, které se nám za dva měsíce podařilo nahromadit (bylo toho opravdu dost) a postupně balili svoje tři kufry.

Moje loučení zmírňovala myšlenka, že se na jaře plánujeme vrátit. Buď sem nebo na vedlejší ostrov Tenerife. Las Palmas mě neoslovilo ihned, ale čím déle jsme tu byli, tím více se mi tu líbilo. Co mi bude hodně chybět je večerní pozorování západu slunce. Celá tahle krása trvající pouze pár minut mi pomáhala uvědomit si pomíjivost věcí a dostavoval se pocit vděku za to, že jsem tady mohla být a zažít si to. Jestli vám můžu něco poradit, nenechávejte věci na až. Až našetřím víc peněz, až toho budu mít míň v práci, až mi povyrostou děti, až bude vhodná doba. Můj děda na smrtelný posteli mluvil o tom, že chce jet zachraňovat gorily do Afriky. Tak jestli máte podobně bláznivý plány, vyražte teď, ne až v příštím životě.

Já jsem očividně duší cikánský kočovník a doufám, že se mnou bude Marek kočovat po světě i nadále.

Takže na jaře, hasta luego.