Práce

Poslední dny tu mají docela daný režim. Dopoledne hlídá kluky babička. Chodí s nimi na hřiště na pláž, kam každý den přichází španělská hlídačka se dvěma českými kluky. Kluci si spolu dost rozumí, takže babi i hlídačka mají chvíli (ne moc dlouhou) relativní pohodu.

My s Marou chodíme do sdílené kanceláře a dopoledne pracujeme. Já si to moc užívám, ráno zmizím brzo, projdu se čtvrt hodiny podél moře, to mě nabije energií na celé dopoledne a spokojeně si pracuju. Odpoledne pak vymýšlíme zábavy s klukama. Buď je to nějaké vzdálenější hřiště, pláž nebo třeba muzeum. Počasí už je o trochu lepší, ale na koupání to teda bohužel moc není.

V kanceláři máme pouze jeden záchod a pak je zvlášť koupelna. Šla jsem se včera převléct do koupelny do sportovního oblečení na svůj plážový tenis. Bohužel místnost nemá žádný zámek a jelikož je opravdu zřídka používaná, tak majitel vtrhl dovnitř s domněním, že tam nikdo nebude. Začal se mi zběsile omlouvat a nezapomněl zmínit, že je gay. Když jsem vylezla, začal se mi znovu omlouvat za to, že mi řekl, že je gay, neboť to byla bezpředmětná informace. Bylo úsměvný ho vidět v rozpacích. Z koupelny jsem šla před odchodem rovnou na záchod. Záchod už je normálně zamykací, takže jsem byla v klidu. Bohužel pro mě ten den přišla do kanceláře nová žena, která měla asi pocit, že se ty dveře dají jen špatně otevřít, takže ramenem zabrala do dveří a na jeden pokus vyrvala zámek ze zdi a otevřela mi dveře na záchod dokořán, aby mě mohli všichni ostatní pracovníci spatřit a důkladně si mě prohlédnout, pak se rychle omluvila a zavřela. No ráno jako obrázek.

Dali jsme si tu s Markem první randíčko a zašli spolu do restaurace. Jediné jídlo, které si teď můžu v restauraci dát jsou ryby a mořské plody. Objednali jsme si čerstvou rybu s pečenými brambory, krevety a humra. Až na ty brambory to bylo všechno skvělý a humr byl úžasný. Už je to dávno, co jsem ho měla naposledy a skoro jsem zapomněla, jak moc velká dobrota to je.

Taky jsme zašly s mámou na nákupy. Máma si koupila kabelku, já mikinu a spoustu věcí jsme nakoupily chlapečkům. Benetton je tu (na rozdíl od Česka) velmi levná značka, takže doufám, že se váhově vejdeme do kufrů na cestu domů.

Odpoledne jsem šla s chlapečkama na zmrzlinu. Snažil se mě předběhnout takový starší pán asi s třicetiletým synem. Když jsem se ohradila, že teda taky stojíme tu obří frontu, proměnil se starý pán v okouzlujícího galantního gentlemana a dal se se mnou do řeči. Byl to první místňák, kterého jsem tu poznala. Byl z Tenerife a jeho syn bydlel v Las Palmas. Oba byli architekti a starej pán byl opravdu světový. Měl takový šarm, co se jen tak nevidí a sršel neuvěřitelnou pozitivní energií. Nakonec oba chlapečky pozval na zmrzlinu a popřál nám krásnou dovolenou. Získal si mé srdce.

Doplnila jsem tu i Markovy fotky, takže tu bude pár kousků ještě k minulým článkům, ale byla by škoda je nechat zapomenuty.