Běžný denní byznys

Nepíšu, vím to a omlouvám se. Ráda bych vám napsala nějaké vzrušující povídání o tom, jak jsem šla na párty, opila se jak čolek a lítala se španělskou princeznou helikoptérou nad Las Palmas, ale to se (bohužel) neděje. Jedeme tu klasickou denní rutinu, kluci do školky, my do práce a odpoledne na pláž.

Pár novinek však přece jen mám. Čenda si tu našel kámošku Medu. Je stejně stará a není to žádná princezna, takže si spolu rozumí. Má moc fajn rodiče, se kterými jsme se seznámili a myslím, že jsme si docela sedli. Meda plete náramky z gumiček a pak je prodává na promenádě. Když Čenda přišel na kloub tomu, jak se vydělávají peníze, už nějakej týden nám tu spokojeně plete náramky s vidinou vysokého výdělku. Já se necítím zcela komfortně s ním sedět u prodávání na promenádě u pláže, ale naštěstí se to po mně ani moc nevyžaduje.

Viděli jsme tu jednu z největších akcí roku, a to je tříkrálový průvod. Je to zajímavá podívaná. Uzavřou tady celou hlavní ulici a postupně projíždí nazdobená auta s nejrůznějšími motivy, prochází průvod stovek lidí v maskách, hodně lze vidět “product placement”, protože spousta nazdobených aut je dotovaná nějakou velkou společností jako Interspar a podobně. Ale nejzajímavější na tom je, kolik tu za pár hodin dokážou vyprodukovat odpadu. Hory konfet, různá mávadla, papírové koruny na hlavu nebo plastové bubnovací tyčinky. To všechno se rozdá po tisících a za pár hodin je po všem. Člověk jako já, co poctivě třídí každou petku nebo papírový obal od čaje, si pak říká, že ta jeho snaha se v záplavě této konzumní zábavy zdá poněkud malicherná.

Minulý týden mi přijela Kačis. Bylo to velmi příjemné a osvěžující mít tu někoho z blízkých přátel. S Kačis jsme si zajely jeden den na jih, na pláž, jen my dvě a byl to snový den s perfektním počasím, skvělou paellou a top zmrzlinou. V týdnu jsme si vyšláply krátký track na blízký kopec s výhledem na Las Palmas, zašly na seberozvojový sedánek a na nákupy.

Potřebovala jsem si tu koupit boty, které jsem si vyhlédla v jednom obchodě, ale neměli moji velikost. Chtěla jsem sportovní tenisky, protože tu mám jen barefooty, a když jdu na dlouhou procházku, bolí mě z nich paty. Odkázali mě na jinou pobočku v obřím nákupním centru. V daném obchodě jsem je našla bez problému, měli je na prodejně vystavené hned zkraje. Vzala jsem tu botu do ruky a říkám Kačis, že si půjdu vyžádat svoji velikost, protože tohle je lopata, alespoň 46 a já mám 43, takže mi určitě nebude. Kačis otočila jazyk boty, kde byl štítek s velikostmi. Já jsem se zarazila a s překvapeným výrazem s trochou zděšení oznámila, že mi ta lopata určitě bude, protože je to 43. Pak jsem si je odmítla zkusit, jelikož přece nebudu nosit takový šílený lodě, to prostě nemůžu překousnout, ale Kačis mě přesvědčila, ať si je zkusím. K mému podivu ty lopaty vypadají normálně a k velikosti mého nadlimitního těla zcela přirozeně. Kačis mi nakázala, ať “jakože jdu”, že mi udělá fotku, protože fotky nelžou, abych si to dle té fotografie mohla sama vyhodnotit. Byla to velká zábava. Výsledek můžete posoudit sami dole ve fotkách.

Měly jsme jít spolu minulý pátek na večírek, ale ve čtvrtek v noci dostal Tonda svoji další, zatím nejhorší laryngitidu. Bylo to teprve měsíc po té poslední a zatím nejhorší, jakou jsem s ním zažila. Nechali jsme Čendu spát pod Kateřinčiným dohledem a vyrazili do nemocnice. Naštěstí ji máme deset minut pěšky, takže Mara Tondu bez problémů odnesl. Byla to naše třetí návštěva za dva měsíce. Stále mě nepřestává fascinovat, že v tak obří soukromé nemocnici v této turistické oblasti se na pohotovosti nemluví anglicky. Recepční, sestra ani doktorka, nikdo z nich ji neuměl. Naštěstí už je moje španělština alespoň na takovém levelu, že jsem se s nimi dokázala domluvit. Pár dní po novém roce jsem si říkala, že jsem nějaká demotivovaná a potřebovala bych seslat nějaký impuls, abych se zase začala učit. Při odchodu z ordinace mi jelo v hlavě, že bych si měla dávat pozor na to, co si přeju a jestli toto považuju za dostatečný impuls k tomu s tou španělštinou pohnout. Tonda dostal kortikoidy a jako mávnutím kouzelného proutku byl úplně fit. Já ho ale pro jistotu hlídala a měla další bezesnou noc. Následující den jsem se necítila ani na výlet, ani na večírek.

Taky jsme si tu s Markem vyřídili rezidenční čísla a trvalý pobyt. Lze pak pořídit výrazně levnější letenky na španělskou pevninu a trajekty mezi ostrovy. Dají se také vyřídit určité slevy do různých muzeí a atrakcí. Už jsme tu napůl místní.

Poslední novinka je, že mi v neděli přijela sestra se synovci. Střídala se tu s Kačis ve stejný den. Máme velký byt, takže se nás sem vejde hodně. Dnes jsme měli super počasí, a tak jsme odpoledne strávili na pláži ve vodě a večer na hřišti se spoustou dalších českých dětí. Od ledna se totiž plážové hřiště v Las Palmas mění na malou českou provincii, jelikož spousta dalších českých rodin měla stejný nápad jako my, se sem přijet schovat před zimou. A já se jim nedivím, je to tu prostě fajn.