rozervané srdce

Tak už se nám to krátí. Sice máme před sebou ještě víc než měsíc, ale na mě už přichází tento vtíravý pocit, že nám to tu pomalu končí.

V pondělí mi přiletěla máma a dovezla z Česka nepostradatelné suroviny, což je v jejím podání celer a petržel. Dle informací místních kamarádů není jedinou matkou, která se rozhodla si přivézt právě tyto posvátné suroviny. Máminým plánem bylo z těchto ingrediencí uvařit svíčkovou. Já jsem se potom bohužel rozhodla (a to i přes své vědění, že svíčkovou budu trávit dalších osm hodin), si tento pokrm dát. Bylo to moje nejhloupější rozhodnutí za celý pobyt tady, a to proto, že právě tato prokletá svíčková způsobila, že moje slinivka řekla “sorry, tohle už fakt nedám” a opět mi vypověděla službu. Takže jsem znovu přivítala ve svém životě cuketu, batát, rýži a ovesné vločky. Vítej dieto a věčná bolesti břicha, dlouho jsme se neviděly. Tak třeba to letos ponesu statečněji než loni.

Když už jsme u těch nemocí, Tonda má již čtvrtou nemoc v pořadí, tudíž je opět doma (tentokrát mě naštěstí vykrývá máma). Je to fakt ošklivá chřipka, kterou si dotáhl nejspíše ze školky. Kupodivu to nikdo z nás ostatních nechytil, tak snad to ještě nepřijde. To jen abyste věděli, že ani nám se tu ty dětský muribundy nevyhýbají.

Přejdu radši z depresivních témat na něco veselejšího. Ještě v době, kdy tu byla Kačis, jsem si na blešáku koupila svetr. Kačis se mi vysmála, že vypadám jak ruská nevěsta, (což jsem vypadala), jelikož měl v ramenou vycpávky a na sobě našitých spoustu krajek a perliček. Byla to ale 100% angora a já ho tam nemohla nechat. Sehnat svetr ze 100% angory je v podstatě nemožné. Abyste byli v obraze, jsou to chlupy angorského králíka, které jsou potom česány, stříhány a zpracovávány na vlnu. Viděla jsem v něm veliký potenciál a řekla Kateřině, že teď si ze mě sice dělá prdel, ale že to bude můj svetr “na lepší”. Strávila jsem pár hodin odpáráváním všech ozdob, odporné podšívky a vycpávek. Zaplatila 8 euro za čistírnu a voilá, mám svetr “na lepší”. Posoudit můžete dole ve fotkách, jestli to stálo za to.

Minulý týden, když tu ještě byla ségra, půjčil Mara auto pro devět lidí a vyrazili jsme na výlet do hor. Ségra chtěla vidět zelenou přírodu v centru ostrova. Zvolili jsme pěkný a pro děti přiměřený track na Tilo de Moya. Po procházce jsme zajeli k mořským bazénkům Piscinas Roque prieto. Byla tam zima až hanba, ale synovce to nezastavilo a vlezli do vody i tak. Poslední zastávka byla v městečku Teror, kde jsme si dali kýbl hranolek a udělali asi dvoukilometrový okruh okolo města. Bylo to super a kluci to bezvadně zvládli. Všichni jsme se shodli, že auto pro devět lidí je skvělá věc a že ho asi budeme v Česku potřebovat.

Na plážovém hřišti jsem potkala spolužáka ze střední se ženou a třemi dětmi. Nevím, jestli si to pamatuju správně, ale jejich děti jsou ve věku 0, 2 a 3 roky, takže totální mortal combat. Vzdala jsem jim poklonu, že jsou neuvěřitelní, jak to sami tak dobře zvládají. Kočka mi řekla: “No, prostě holt zvládneš, co se ti naloží.” Nerozporovala jsem to, ale v duchu jsem se musela smát, protože já rozhodně nezvládám, co je mi občas naloženo, psychicky se hroutím a nemít Maru a mámu, procházím se v Černovicích v parčíku s ostatními rezidenty. (Černovice jsou brněnské Bohnice). Tento kamarád před pár lety se ženou rozjel zajímavý byznys. Jejich značka se jmenuje Couple of sand a společně vytváří šperky z písku z jejich cest po světě, anebo je vyrobí lidem na míru z písku z jejich vlastních cest. Takže pokud máte doma lahvičku písku někde z dovolené a chcete jej využít líp, než jednou za pět let se na něj zasněně podívat při velkém úklidu šuplíků, tak mrkněte na jejich stránky a jejich práci. Ostatně, jak všechny ženy ví, šperků není nikdy dost.

Od ledna sem do Las Palmas obecně začne lítat neuvěřitelné množství Čechů, a zjistili jsme, že je tu docela velká česká komunita. V úterý jsem šla s českými maminkami na drink. Přišla jsem pozdě a holky už spokojeně popíjely v lobby jednoho hotelu. Šla jsem si objednat na bar mojito a poprosila velmi atraktivního barmana jménem Ivan, který byl původem Ital (zajímavé, že?), aby mi tam dal jen kapku rumu. Ivan si to vyložil asi trochu jiným způsobem, protože moje mojito bylo tvořeno čistě rumem s trochou ledu. Přišla jsem ke stolu a nabídla jej jedné z holek, která už pila mojito, že jí to svoje přenechám a půjdu si objednat další, ale bez alkoholu. Kočka se napila, vykulila oči a potvrdila můj úsudek, že je to čistý rum, jelikož její mojito takto opravdu nechutnalo. Ivan mi chtěl asi dopřát, abych měla pěkný večer s holkama…nebo s Ivanem…kdo ví 🙂

Když jsme u těch sexy mužů, podělím se s Vámi ještě o dohru se sexy tatínkem. Sexy tatínek nejspíš nově začal běhat dvoufázové tréninky a jednoho dne jsem ho potkala během odpoledne, kdy jsem táhla v každé ruce jedno dítě na pláž. Vypadal velmi překvapeně a v jeho oku byla jistá míra zklamání. Nejspíše zklamání z toho, že jeho ranní můza s širokým úsměvem podpořeným jemným světlem vycházejícího slunce je v plné záři odpoledního slunce ztrhanou matkou dvou dětí. Dětí starších než jeho vlastní, což znamená, že i ona je nejspíš starší nežli on. S tímto děsivým zjištěním a rozervaným srdcem musel běžet dál. Od té doby jsem ho potkala asi třikrát. Už se na mě nikdy nepodíval. Dnes jsem ho znovu potkala a opět se raději díval bokem. Trochu mě to zamrzelo, ale pak jsem si řekla, že to vezmu víc Miley Cirus stylem…..v moři je přece spousta ryb.

Marek si včera vyjel na celodenní výlet s kamarádem Lukášem. Osm hodin cesty a 2000m převýšení. Lukáš byl trochu nervózní, ale zvládli to prý oba v pohodě. Lukáš si to chtěl udělat hezký, tak vzal s sebou vařič, jídlo i kafe. Bohužel si vařič nevyzkoušel před cestou a až v průběhu tracku zjistil, že mu nesedí nástavec vařiče na bombu. Když jsem viděla velikost té bomby, bylo mi ho trochu líto, že to musel tahat celý den na zádech bez jakéhokoliv užitku. Holt shit happens. Podle fotek jim ten výlet trochu závidím a doufám, že mě Mara taky někdy vyvede.