Karneval, nemoci a svatba

Leden a únor byly spíše rutinní. Neměli jsme tu babičku, takže se dny většinou skládaly ze školy, práce, odpoledne na pláži (pokud bylo hezky) a nekonečné přípravy jídla. Kluci vůbec nechtěli jíst školní obědy. Rozhodli jsme se tedy, že za to, aby tam snědli každý den kus suchého chleba (nebo taky nic), nebudeme platit hromadu peněz, a začali jsme jim dávat uvařené jídlo z domova.

Moje ráno pak vypadá tak, že musím vstát v šest. Pokud mám oběd připravený z předchozího dne, dám ho do krabiček a nebo ho musím rychle uvařit, do dalších krabiček nachystám svačinu a začnu dělat snídani. Po tomto koloběhu následuje osmsetkrát se doprošovat dětí, ať se obléknou, vyčistí si zuby, obují si boty… však to znáte.

Odpoledne jsme většinou trávili s Krčilovými, protože jejich holky jsou s našimi kluky velmi kompatibilní. Na pláži si spolu často hráli tak, že to vypadalo jako naprostá idylka. V prosinci i lednu tu byla docela kosa, takže když se konečně udělalo hezky, trávili jsme u vody veškerý volný čas. Tonda s Idou jsou nerozlučná dvojka, a když Žaneta uspořádala u nich doma dětský karneval, měli Tonda a Ida dokonce svatbu. Jsou to takové dvě roztomilé hrdličky.

Já jsem zase začala chodit plavat a jednu dobu jsem chodila poctivě každý den alespoň na chvíli do vody… jenže pak přišla nemoc. Ano, ani tady se nám nevyhýbají. V lednu mě na deset dní složila ošklivá chřipka a v únoru týdenní hnusná viróza. Děti bohužel marodily taky, ale ty to naštěstí umí nějak lépe odpružit.

Díky Lukášovi jsme tu objevili lezeckou stěnu, kam při nepřízni počasí vyrážíme s chlapečky lézt. Vůbec mě nenapadlo, že je to bude tak hrozně bavit. Při třetí návštěvě Čenda vylezl až úplně nahoru. Myslím, že to bude fajn aktivita do deštivých dnů i po návratu do ČR.

Marek si v lednu udělal s Lukášem výlet na La Palmu. Pojali to velmi relaxačně a odpočinkově – každý si vzal 25kg batoh a drandili si to přes nejvyšší vrcholky velkou částí ostrova. Spali ve spacáku na malých karimatkách a vařili si na vařiči. Fotky vypadají pěkně, ale moje představa o fajn víkendu je tedy trochu jiná. Hlavně v těch končinách nebyl signál. Když se Marek večer neozval, začala jsem být nervózní. Neozval se ani ráno a nereagoval na smsky, na kterých se mi zobrazovalo „doručeno“. Napsala jsem mu, že pokud se mi neozve do 12:00, poletí pro něj vrtulník. Pak jsem mu zkusila zavolat a nebyl dostupný – to mě paradoxně uklidnilo. Lepší je totiž varianta „není signál“ než „je signál, ale nikdo to nebere“. Po pár hodinách se dostali blíž k civilizaci a ozvali se. Řekla jsem mu, že za tenhle stres pojedu za odměnu na tři týdny do lázní.

Další víkend vzali kluci všechny děti stanovat. Mara chtěl původně podcenit výbavu a nechat kluky spát v nějakých secondhandových spacácích, které hřály asi jako moje tílko. Tak jsem mu vysvětlila, že v tom fajnovém spacáku Hannah Montana může spát klidně on, ale moje děti budou mít kvalitní teplé věci, když jedou do hor. Nakonec se moje hysterie ukázala jako oprávněná a sám Mara přiznal, že byl za ty teplé spacáky rád. Cha!

Já jsem měla ten víkend strašně moc práce. Tak moc, že jsem nevěděla, co dřív. Nakonec jsem se rozhodla nedělat nic a užít si s Lindou její narozeninový den. Šly jsme spolu na pláž, půjčily si kola a vyjely do centra projít si „štatl“, a večer jsme s dalšími holkami vyrazily na večeři. Byl to skvělý den a všechna ta práce mi kupodivu nikam neutekla.

V lednu a únoru je v Las Palmas obrovský karneval. Co tady opravdu umí, je dělat párty. Jsou to v podstatě dva měsíce večírků, koncertů a průvodů. Na konci se koná monstrózní průvod, ve kterém jedou kamiony upravené tak, aby měly v patrech místa pro lidi, nahoře sedí DJ a hraje na plné pecky. Těchto kamionů letos projelo 117 a v průvodu tančily, možná spíš desetitisíce lidí. Jeli od šesti večer až do půl jedenácté. Bydlíme v ulici hned u trasy a byl to teda masakr. Naše menší kolmá ulička se pro tuto akci proměnila ve veřejné záchodky. Mraky čůrajících lidí v kostýmech, kteří naprosto bezostyšně dřepěli mezi auty a navzájem si drželi drinky. Přikládám fotky, abyste měli představu, jaký bizár to byl.

Jeden den jsme zamířili také do Maspalomas, obřího turistického letoviska na jihu ostrova, které je známé svými písečnými dunami a nekonečnou pláží. Opět jsem si tam ale potvrdila, že tohle místo z mého pohledu za moc nestojí a naše pláž je mnohem, mnohem hezčí. Bohužel na jihu bývá často o dost lepší počasí, takže když je u nás dlouho nevlídno, je fajn popojet tu hodinu cesty za jistotou slunce.